Domečky pod tlakem: 337 ostrůvků radosti uprostřed každodenního shonu

Každý den se po celé zemi otevírají dveře Domů dětí a mládeže, kde se tančí, hraje, tvoří, směje i vyrábí. Za tím, že mají děti kam jít po škole, stojí stovky lidí, kteří se starají o to, aby jejich volný čas měl smysl. Jedním z těchto míst je i DDM Děčín, které se v loňském roce zapojilo do celostátního šetření Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o stavu a fungování středisek volného času.

Šetření vzniklo poté, co se v roce 2022 změnila metodika financování a výkaznictví středisek volného času (SVČ; DDM je typem takového střediska) – tedy systém, podle kterého se přidělují peníze na jejich činnost. Ministerstvo chtělo zjistit, jak se tato změna projevila v praxi: zda pomohla zefektivnit systém, nebo naopak přinesla nové výzvy. Zúčastnilo se ho 240 středisek z celé České republiky, včetně krajských, obecních, církevních i soukromých zařízení. Zjištění, která z výzkumu vzešla, nejsou jen čísla v tabulkách, ale i obraz lidí, kteří dávají dětem svůj čas, energii a srdce.

Čísla, která mluví

Podle výsledků šetření působí v Česku 337 středisek volného času. Jen v roce 2024 do nich pravidelně docházelo 240 000 dětí a dalších 35 000 dospělých účastníků. Společně vytvořili přes 32 000 kroužků – od robotiky po keramiku, od výtvarných dílen po dětské parlamenty.

A to není vše:

• 8 000 táborů přivítalo 175 000 dětí
• 39 000 příležitostných akcí oslovilo více než 2 miliony účastníků
• 2 000 soutěží přilákalo 440 000 dětí

Za těmito čísly stojí lektoři, pedagogové volného času a ředitelé, kteří dělají maximum pro to, aby každé dítě mělo kam chodit – a aby volný čas byl skutečně prostorem pro rozvoj i radost.

Co se změnilo

Od roku 2022 se financování SVČ řídí tzv. jednotkou výkonu – unikátním účastníkem. Do výkazů se tedy započítává pouze to dítě, které chodí do střediska alespoň pět měsíců nebo jede na pětidenní tábor. Na první pohled to zní rozumně. V praxi to ale znamená, že se mnoho středisek dostalo do „honby za unikátním účastníkem“ – tedy tlakem na získávání nových dětí místo rozvíjení těch, které už chodí. Pokud dítě navštěvuje několik kroužků v jednom Domečku, systém ho započítá jen jednou. V evidenci se tak neodráží skutečný rozsah jeho zapojení, ale pouze jeho „unikátní účast“.

Podle výzkumu  dvě třetiny ředitelů hodnotí současný systém jako nepředvídatelný a nestabilní. „Získat nového účastníka dá někdy víc práce než připravit celou akci,“ shrnuje jeden z ředitelů v anonymní odpovědi.

Méně času na to podstatné

Pedagogové volného času tráví v průměru 11 hodin týdně přímou prací s dětmi – ale k tomu přibývá organizace, plánování, komunikace a administrativa. Řada středisek nemá dostatek nepedagogických pracovníků, takže lektoři často sami zajišťují úklid, údržbu, propagaci nebo vedení účetnictví. „Na úklid se střídáme a letáky si děláme sami,“ říká jedna z ředitelek. „Jenže pak už nezbývá tolik energie na děti.“

Nepravidelné akce mizí

Výzkum ukázal, že 79 % středisek muselo omezit nepravidelné činnosti – tedy jednorázové akce, komunitní setkání, otevřené kluby nebo individuální práci s dětmi. Právě tyto aktivity přitom přiváděly do DDM děti, které by se do kroužku nikdy nepřihlásily. Některým církevním a komunitním střediskům, která se zaměřují na děti ze sociálně znevýhodněného prostředí, hrozí kvůli novému systému dokonce zánik.

Když stejné dítě stojí jinde víc

Představte si dvě holčičky – obě chodí na keramiku, tancování i letní tábor. Jedna v Olomouci, druhá v Děčíně. Jejich DDM dělají stejnou práci, ale dostávají na ni z veřejných peněz rozdílnou podporu. V některých krajích tak mají děti možnost vyzkoušet 3D tiskárnu nebo vědeckou laboratoř, jinde si lektor půjčuje prodlužovačku z domova. Přitom by se mohlo zdát, že „Domeček“ znamená všude totéž.

„Všechny děti mají mít stejné šance – jenže i v Domečcích platí, že záleží, kde se narodíš,“ shrnuje jeden z ředitelů.

Co zůstává neměnné

Přes všechny systémové výzvy zůstávají Domečky místem, kde mají děti prostor tvořit, objevovat i být samy sebou. V DDM Děčín se snažíme, aby naše činnost byla pestrá, otevřená a smysluplná – a aby se u nás cítily dobře nejen děti, ale i ti, kdo s nimi pracují. To všechno by však nebylo možné bez dlouhodobé podpory našeho zřizovatele, Statutárního města Děčín, které nám umožňuje rozvíjet programy, hledat nové cesty a dělat práci, která dává smysl. Za to jsme upřímně vděční.

„Naše práce není o číslech. Je o dětech,“ zaznělo v jednom z dotazníků. A právě tahle věta vystihuje podstatu práce, kterou každé SVČ – od nejmenšího po největší – dělá.